Grantis 2020
Jako by se narodil pro dobu Twitteru a instagramu. Jeho fejetony jsou kratičké, svěží a výmluvné. Jako by téměř devadesátiletý Jan Rybář nestárl, jen zúročoval dlouhý život, do něhož pozval lidi ze sídlišť, z fabrik, lidi od kumštu i ze zadních lavic v kostele s jejich bolestmi a starostmi.
Jeho glosy, fejetony a jiné kratší texty povětšinou vznikaly pro měsíčník Okénko a jiné regionální noviny. Reagují na aktuální události, období liturgického roku, nenápadná důležitá výročí. A reagují s nadhledem, mnohdy s vtipem a vždycky s vnitřní upřímností.
V jedné z glos Jan Rybář naznačuje, jak texty vznikají: Celý život čte. Myšlenky, které mu rezonují, si zapisuje nebo spíš pamatuje a nechá je zrát. A když se přiblíží čas uzávěrky, vynoří se. Možná. Snad. Tu tvůrčí nejistotu zná asi každý publicista. V tom textu nicméně autor pokračuje: „Duchovní život prohlubují pravdy víry a jejich objasňování. Duch svatý neuspává, ale provokuje a znepokojuje…” A tady je jádro nadčasovosti Rybářových fejetonů. Je to jeho zaujetí pro lidi, pro pravdu, pro toho, komu uvěřil. Jádrem jeho teologie není spolehnutí se na Boha spravedlivého, který mu vynahradí všechny ty roky v kriminále a ústrky od estébáků. Varuje ostatně před pobožným soustředěním se na oběti. Jádrem jeho teologie je radost a vděčnost, že Bůh „bez nás nemůže být“). „Ježíšův Bůh nikoho nevyhání, ale hledá. U Boha (i u křesťanů) ustupuje spravedlnost lásce. Vždyť tohle chce Bůh i po nás – a sám by to nedělal?“
„Právě proto, že je odpovědný a miluje církev, musí mluvit. Právě proto, co všechno za ním je, je třeba i jeho provokativní myšlenky brát vážně,“ píše o Janu Rybářovi v úvodu Tomáš Petráček. „Málokdo dokáže v takovém věku zrát do větší plnosti Kristova zákona dokonalé svobody.“ Rybář totiž mluví i o vnitřní bídě mnohých celibátníků, o zákonictví a nechuti ke změnám, o touze znovusezdaných po Kristu v eucharistii, o konejšivé atmosféře poutních míst, těžko předatelné mladé generaci... Ale především mluví o Boží touze po setkání s námi, o Poslední večeři, která stále trvá a k níž jsme i my zváni.
Je to paradox. Ač je Jan Rybář mnohdy kritický, přec jeho glosy probouzejí v čtenáři touhu poznat blíž toho, na nějž upomínají všechny ty křížky v české krajině. Kéž by takových rybářů lidí bylo víc.
Josef Beránek
Pro časopis Universum č. 3/2020
Knihu Jana Rybáře s názvem Rybář na poušti si můžete objednat v našem internetovém knihkupectví PoutníKnihy.CZ.
